To, že sem občas zabloudíte nebo dokonce někdo čas od času napíše komentář i přesto,
že je tento blog včetně mé maličkosti neaktivní již takovou dobu,
pro mě doopravdy hodně znamená. Děkuji

Help me... to say goodbye

14. července 2013 v 0:40 | Lowiska |  Proslovy autorky
Usedá mi srdce nad tím, když to píšu... i když dobře víme oba dva, že není jiná možnost.
Popravdě, nikdy jsem si nemyslela, že tohle napíšu. Vůbec jsem nad tím neuvažovala.
Po neuvěřitelné době, po kterou jsem vedla a udržovala v povědomí blog o sims, je načase učinit zásadní rozhodnutí. Sice se říká, že odcházet se má v nejlepším, ale já asi tu takzvaně správnou a nejlepší dobu prošvihla už hodně dávno...

Pro ty co to nevědí, mám v oblibě ironické poznámky a sarkasmus, který je v některých situacích jedinou možností jak se bránit proti lidské tuposti (obecná poznámka, neberte to prosím osobně), proto tak chápejte některé části tohoto proslovu. Píšu to proto, abych nemusela za každou takto myšlenou větou psát do závorky "sarkasmus!", protože ceduli s tímto nápisem v mé ruce byste přes webové rozhraní neviděli. Ale jistě tak nebudu myslet každou větu, píšu to s vážnou tváří (no dobře, nějaká ta slza se sem tam objeví).

Někteří to možná tuší, někteří to snad věděli, že tohle přijde. Já nemám ráda slova typu končím, nebaví mě to, dávám si pauzu, nemám teď čas (tato fráze je má obzvlášť oblíbená). Proto jimi neplýtvám. Vždy jsem si říkala, že když některá z nich použiju, tak to bude buď jen jednou nebo v případech, kdy to bude vážné a nezbytné. Jako je tento.

Blog mi bude svým způsobem scházet. Psaní a čtení článků, jejich komentování, poznávání nových bloggerů, jejich kreslené, psané a jiné tvorby, to nastavování a vypočítávání šířky layoutových součástí, aby seděly na pixely přesně (tady někdo trpí detailismeeem, pozor ať se nenakazíte), ten krásný hřejivý pocit, když vidím, že mi přibyl nový (smysluplný) komentář, zejména když ho vidím u článků, na kterých mi záleží a od lidí, jejichž názorů si vážím a je jako bloggery a tvůrce respektuji. Dokonce i ty dalekosáhlé komentářové války "hatterů" a jiných spamerů a podobných lidí, co zrovna nemají co jiného na práci, než se obtěžovat takovou ponižující činností, jako je psát nesmysly k článkům jiným nebo je shazovat, ponižovat autory a nesmyslně kritizovat jejich tvorbu a blogy. Navíc v rádoby anonymitě, většina z nich totiž nikdy nepochopila, že IP adresa je něco jako otisky prstů, že je prozradí. U něčeho takového se totiž člověk tak skvěle pobaví, když se dokáže umět se nad takovými věcmi povznést...

A to hraní sims. Rodinky, příběhy, stavění, kreslení vlasů, tvorba recolorů, to pilování obličejových rysů siminek a simů, aby byli podle mých představ, všechno to co k tomu patří... s tím, že už tu možnost hrát a tvořit nejspíš nikdy mít nebudu, se budu smiřovat ještě hodně dlouho. Ale to nejhorší mám už za sebou, tak snad už to bude už jen lepší. Tato hra tvořila důležitou součást mého života, téměř celou jeho polovinu. Z toho dlouhé čtyři roky aktivního blogování o této hře. Hodně mi toho dala, ale také vzala, všechen ten čas, co jsem strávila u ní, mi už nikdo nevrátí. Pozitiva však převažují nad negativy, nelituji ničeho, co jsem kvůli ní obětovala (berte to prosím s lehkou nadsázkou - ostatní hráči mi určitě budou rozumět). Nikdy ho nedokážu ze svého života vymazat, ani to chtít nebudu, vždy se mnou bude spojené.

Lowiska a její blog o sims, její tvorba vlasových recolorů, její sáhodlouhé romány o spoustě odstavcích, tedy pardon - články jsem měla na mysli samozřejmě. To už bude nejspíš navždy patřit blogové minulosti...



Milí zlatí, jen s těžkým srdcem vás opouštím. Možná ne navždy, ale určitě na velmi dlouhou dobu. Někteří na mě zapomenete, jiní si vůbec nevzpomenete, další mě znát ani nebudou, takový je život a svět blogů. Nevrátím se zpět, abych opět blogovala o sims a přidávala recolory a jinou tvorbu jako na běžícím pásu, psala ostatním komentáře, aby mi přišli na blog, aby mi ho oplatili, aby zjistili, že jsem zas aktivní a tak dále. Taková nejsem a tohle určitě nebudu dělat. Když už jednou u mě padlo toto rozhodnutí, je konečné a definitivní. Tvrdila jsem to vždy, celou tu dlouhou dobu, co jsem tady s vámi všemi na blogu se sims strávila.

Netvrdím tím ale, že komentáře psát vůbec nebudu, může se stát, při správné konstelaci hvězd a postavení planet na noční obloze nějaký ten koment někomu možná někdy snad napíšu. Stejně tak netvrdím, že jednou za čas nebudu prohlížet nové komentáře tady na blogu nebo neprohlížet emailovou poštu. Napsat mi klidně můžete, na facebook nebo na email, uděláte mi jen radost, když to uděláte, ráda si s každým z vás popovídám, případně vám poradím, pokud mě o to požádáte. To na věcech ale nic nemění.

V závěru chci ještě poděkovat všem, které jsem poznala, kteří můj blog pravidelně či nepravidelně navštěvovali, psali komentáře, se kterými jsem si psala, které jsem osobně potkala, se kterými jsem se smála i plakala, kteří mi pomáhali, chválili, ale také kritizovali, protože právě díky nim, tedy díky vám všem, jsem nyní tam, kde jsem. Udělali jste ze mně jiného, lepšího člověka, díky všemu, co jsem se od vás mohla naučit. Opravdu vám velice děkuji.

Kdybych měla jmenovat, tak bychom tady byli jistě minimálně do Vánoc a určitě bych si nevzpomněla na všechny a některé by to mohlo i mrzet, že jsem je nejmenovala a to bych opravdu nerada. Ale pár z vás si zaslouží být jmenováno, takže použiju křestní jména, ať to není tak nápadné - žádné pořadí důležitosti a dotyční se jistě poznají: Hanička, Káťa, Janča, Mirka, další Hanka, Fanda, Šárka, Katka, Dávid, Martin, Veronika a její kamarádka a má věrná návštěvnice Maruš, Lenka, Lenča, Lea, Kamča, Martinka, Patrik, Nika, Mája, Katy, Ivanka, Bea, Marie, Eliška, Bára, Barča, Simona a Veronika, Sašenka, Terka, Irča, Kristýna, Terezka, Jana, Alice, další Barča, Kamila, Verů, Linda, ale také Dominika, Lenka, Valerie, Lucka a spousta dalších...

Addio miei amici. Mějte se nádherně, přeji vám jen to dobré, doopravdy mi budete scházet. Určitě mě někdy osud či náhoda zavedou k vám a na vaše blogy. Nezapomenu na vás...

Addio mio amore. Mé blogové dítě ve věku krásných čtyř a půl let, bude se mi po tobě stýskat, ale občas se přijdu podívat, jak se ti daří. V duchu budu pořád s tebou...

Tak a teď už definitivně ten kapesník budu potřebovat, nějak to na mě všechno dolehlo, tak bych si chtěla projít historii všeho, co se tu událo a zveřejnilo, co všechno se stalo a kdo tu všechno byl, ale neustála bych to, psychicky, sesypala bych se. Blog by si to zasloužil a my všichni také... ale vzpomínky jsou ještě příliš čerstvé a jejich oživování není teď dobrý nápad... tento blog, můj první, poslední a jediný, jsem zakládala ve svých jednadvaceti letech, to znamená, že letos na podzim, v říjnu třicátého, mi bude už dvacet šest let... neskutečné, jak to sletělo, ani mi to nepřišlo. Rozloučím se tímto pěkným citátem:

"Loučení je chvíle, kdy je třeba být hrdinou, zahlušit bolest a vysmát se snům, v pláči se usmát a necítit křivdy, říci nashledanou a vědět, že už nikdy, že už nikdy..." neznámý autor


Někdo mi kdysi dávno říkal, že blog se může opustit jedině tehdy, až ho opustí tvé srdce.
A byla to pravda, nyní to už dobře vím a pochopila jsem... mě se to totiž právě stalo...

S láskou a úctou, podepsána vaše Lowiska, vlastním jménem Anna, ale když mi budete říkat Lowi nebo Anny, budu mnohem radši :)

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sisien Sisien | Web | 14. července 2013 v 15:05 | Reagovat

To snad né... Já chodím na tvůj blog, tág ráda... :( Ale chápu to,... Je to pro mě, taky těžké,  že zase zavítám na tvůj blog a bude tu jen tenhle článek a nepříjemný pocit v hrudníkové části mého těla. Leť krásná holibice, uživej života venku v reálném světě :) Snad potkáš víc hodných lidí než těch zlých a věř, že tu  vždy budem, můžeš se kdykoli vrátit. ^^

2 Pett a Luci Pett a Luci | E-mail | Web | 14. července 2013 v 15:36 | Reagovat

je nám líto, že končíš... na tvůj blog jsme v poslední době rády zavítaly...

3 Desert Desert | Web | 14. července 2013 v 22:02 | Reagovat

Když jsem začínala na svém prvním blogu, u článku kde jsem prezentovala své výtvory (které mi samozřejmně přišly táááák krásné) se objevil tvůj komentář. To bylo poprvé kdy jsem se o tobě dozvěděla. A hned jsem si tvůj blog zamilovala. Psala jsi zajímavým stylem, trochu s nadnesem a ráda jsem si četla tvoje články. Vydrželo mi to dodnes, každý den jsem sem chodila "na kukandu" jestli jsi náhodou nepublikovaala něco nového :D. Ale k věci, mrzí mě že končíš, na druhou stranu to čeká každý blog o sims. Buď se z něho stane typický blog o celebritách (kolik takových případů už bylo!) nebo prostě jen tak skončí. Protože sims je hra. Obyčejná hra a ta každého jednou omrzí...

PS: Ještě k tomu komentáři zmíněném výše, tenkrát jsem si myslela že tě moc ráda mít nebudu. Byl trochu kousavý a já se strašně urazila. Dneska už chápu že jsi mi jen mírně naznačila že se to vážně nedá. Achjo, byla jsem takové dřevo! :-D

4 Cindy Cindy | 14. července 2013 v 23:14 | Reagovat

Musel to být osud, že jsem to tu navštívila právě dneska, protože tohle náhoda být nemůže. Tušili jsme to, stačí se podívat na poslední články, ale stejně tomu nemůžu uvěřit. Tvůj blog mám ráda a jsem štastná, že jsem Tě díky němu poznala, stačí si jen vzpomenout na naše prokecalé noci(které si musíme zopakovat!). Blog sice končí, ale Ty tu s námi budeš i nadále a to mě těší :)

5 Lore Lore | Web | 15. července 2013 v 11:53 | Reagovat

Jednou to přijde na každého, nic není na věky. Nechala si tady pořádný kus sebe, výplody svých myšlenek a fantazie. Budeme mít na koho vzpomínat, pamatuji si, jak jsem před třemi lety začala hrát The Sims 2, založila si blog a tenhle blog patřil mezi první na které jsem natrefila. S radostí jsem stahovala downloady, které si tady přidávala, nebo četla příběhy v podobě komixu. Sice mě to trošku mrzí, svět přichází o další bloggerku, která píše metrové články, které mají hlavu a patu, nechává se unášet svým srdcem, ale bohužel, nikdo tu nebude navždy. Přeji hodně štěstí v osobním životě, ať se Ti daří! :)

6 Aileen Aileen | Web | 16. července 2013 v 17:10 | Reagovat

Prvý blog o sims, ktorý som si tak veľmi zamilovala, to je tvoj blog. Keď som čítala článok hrnuli sa mi slzy do očí, teraz keď píšem komentár neviem prestať plakať. Dodala si mi odvahu vytvoriť vlastný blog, neviem si predstaviť aké to je keď opúšťaš blogový svet. Veľmi rada chodím na tento blog, rada čítam tvoje dlhé texty, downloady tu boli vždy najlepšie. Jediné slovo čo môžem povedať je veľké ďakujem. Držím ti palce v reálnom živote. :)

7 Beavind Beavind | E-mail | Web | 16. července 2013 v 17:54 | Reagovat

Vím, jak je těžké opustit blog - sama jsem si to vyzkoušela pro jistotu třikrát. Ale po tak dlouhé době... To musí být mnohonásobně větší darda. Tvůj blog jsem měla - tedy i nadále mám - moc ráda. Kvůli tobě, tvým článkům, tvé tvorbě, tvým nezapomenutelným sarkastickým a ironickým poznámkám, tvým milým komentářům, kvůli tomu, že ses nikdy nebála říct otevřeně svůj názor... a byla bych tu hodně dlouho, kdybych tady vypsávala, za co všechno tě obdivuji. Každý bloger má seznam svých jakýchsi blogových vzorů, pro mě to byla spíš božstva, co si vzpomínám, bylas tam ty, jako jedna z prvních s nálepkou: Těmhle nikdy nebudeš sahat ani po kotníky. Byli tam čtyři lidi, krom tebe nebudu dále jmenovat, moc dobře to ví, dávám to najevo v každém druhém vrhu, co jsem na internetu kdy zveřejnila:D

Co dodat, než že tě chápu, znám to, tedy-víceméně. Ale zároveň je mi to líto, a z tvého článku jsem jaksi naměkko, to způsobí ty nostalgické myšlenky a poznámky (jako např. ve škole když někdo prohlásí: naposledy jdeme po vyučování domů... naše poslední matika s brabencem... naše poslední písemka, na které se podepisujeme jméno-příjmení-VIII.B..) achjo... minulé prázdniny jsem celé v podstatě strávila v blogovém světě, bylo to krásné - nádherné, pro mě to bylo i po pěti letech usilovného blogování takové poprvé "doopravdy", v plné síle, se vším, co k tomu patří, to se těžko popisuje. Než na mě vybafly ty "úžasné" novinky v mém životě, byla jsem v podstatě odhodlaná dát se do kupy a znovu si žít svůj blogerský sen. Houby s voctem, všechno je pryč, ale život jde po té dlouhé dráze (podobné silnici v ČR, samá díra, samý výmol a boje o život) dál a jak, to záleží...

Já ti přeju všechno nejlepší do života...

Beavind

8 Berry Berry | Web | 22. července 2013 v 22:21 | Reagovat

Lowi, mrzí mě to, ale zároveň to chápu. Ráda jsem tu chodila, i když jsem dvakrát nekomentovala, prostě jsem sledovala tvou šikovnost... Jakoby tvůj konec byl přirozený s koncem společného pozorování tvých recolorů s M. ve škole a hodnocení tvých výtvorů... Bude mi to chybět, ta společná chvilka... Pokud by ses rozhodla psát někde jen tak věty ze života, cokoliv, dej mi určitě vědět, ráda na to budu mrkat ;-)

9 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 23. července 2013 v 14:31 | Reagovat

Mrzí mě, že odcházíš. Tvůj blog byl první, na který jsem chodila (to je čistá pravda) a můj oblíbený. Chápu, proč končíš, sama o  definitivním konci svého blogování přemýšlím. Už to není jako dřív. Tedy, doufám, že se ještě potkáme, jak na internetu tak třeba jednou v realitě :D Jsem ráda, že jsi tenhle blog měla.
Hodně štěstí v pravém světě :)

10 Vendy Vendy | Web | 23. července 2013 v 20:32 | Reagovat

Zlati, tohle je moc smutný článek o loučení. Ale tak trochu tě chápu, asi potřebuješ jít dál. Blogu i Sims jsi věnovala hodně času, obohatilas je o mnohé a oni zas obohatili tebe. Moc jsem sem nechodila, ale občas jsem ráda nakoukla, tvé recolory byly fantastické, na to, že Sims vůbec neznám a nerozumím jim, hodnotila jsem tedy hlavně vnější vzhled, úpravu, barvy a fantazii. A tu jsi měla na rozdávání (a věřím, že pořád máš).
Je to škoda, že odcházíš, ale někdy to asi musí být.
Tak ti přeji, Lowisko, hodně štěstí, hlavně v reálném životě, ať se ti daří líp. Ať potkáš někoho, s kým se budeš moct smát a na koho se budeš moct spolehnout.
A budu ráda, když ke mně občas zavítáš a najdeš něco, co tě pobaví nebo zaujme.
Mám tvůj email, tak ti možná občas něco pošlu (pokud ho nezměníš, jasně).
Měj se! Ať se ti daří. 8-)

11 Lilianne Lilianne | Web | 23. července 2013 v 22:07 | Reagovat

Páni, já těď vůbec nevím, co napsat. Je zvláštní, že odcházíš, nepochopitelné, nemyslitelné...Jsi vlastně poslední člověk, kterého si pamatuju ze svého úplného začátku blogování (a vlastně ještě předtím), co tu zbyl. Tvůj blog byla jistota, která tu je vždcky, nejspíš si ještě neuvědomuju, co to bude obnášet, až zmizí.
Tenhle blog jsem měla (mám!) vážně ráda, stejně tak jako Tebe a pochopitelně tvou ironii, nad kterou jsem se vždy musela s pobavením ušklíbnout. A když jsi někdy zavítala na můj blog a zanechala komentář, ať už chvalebný nebo mírně kritický, vždycky jsem byla strašně nadšená, že tak "slavná" blogerka se mnou ztrácí čas.
Myslím si, že každý blog je především o jeho autorovi, na tom hodně závisí opravdová úspěšnost, respekt a uznání, jaké si blog vybuduje. A tobě se vážně povedlo vytvořit legendu, a to jen díky tvému vystupování na blogu ať vědomky, nebo ne. Upřímně ti to přeju, zároveň však neskrývám zdravou závist...kdo by nechtěl dosáhnout podobných úspěchů jako ty!?
Měj se hezky, ať se ti v životě daří - věřím, že s tvým talentem povznést se snad nad cokoliv, to půjde o mnoho snáz.
Děkuju, za všechno, co jsi pro mě udělala, (asi) už si na to ani nevzpomeneš, ale já si toho moc vážím. Vždycky jsi mi poradila, když jsem potřebovala jakýkoliv nesmysl, nadchla mě, když jsi vydala nový článek, potěšila, když jsi okomentovala nějakou mou tvorbu a nikdy se mnou neztratila trpělivost...a nesmím zapomenout ani na opravdu gramatických chyb a překlepů, ačkoliv to je u mě skoro marná snaha...
Takže Lowi...myslím, že na tebe nezapomenem (alespoň já teda ne) a doufám, že ani ty nezapomeneš, kolik jsi toho na blogu dokázala!
Se smutným úsměvem
Lil

12 Nicol Nicol | E-mail | 27. července 2013 v 11:32 | Reagovat

Ahoj Anno,

dnes jsem po delší době zavítala na tvůj blog a našla tvůj poslední článek. Nebyla jsem pravidelným čtenářem, to přiznávám, ale i tak… je mi to líto. Bohužel znám ten pocit, kdy jsi nucená se s něčím rozloučit. Není to nic příjemného. Teď vzpomínám na chvíle, kdy jsem s nadšením usedala za počítač, zapínala hru a trávívala nad ní celé hodiny. Další jsem pak věnovala fotkám, psaním příběhů a fórům, které jsem milovala a které už dávno zanikly. Bože, jsou to roky a mně to pořád schází! Teď, jak sama píšeš, vstávám před pátou a modlím se za den, kdy klofnu miliardáře a tyhle radostné chvíle budu moct do konce svého života oželet. Světe div se, doteď se to nestalo. Ale proč vlastně píšu. Možná se ti to bude zdát divné, ale… já vlastně nikdy nebyla tak úplně normální… napadla mě jedna věc. Poslední dobou mi docela schází človíček, se kterým by se dalo kecat o „všem a o ničem“ a co se týká psaní, mám absťák jak hrom. Sama se ale k ničemu nedokopu. Schází mi „parťačka“. Takže kdybys měla zájem…

Nicol

13 MRS.Cloe MRS.Cloe | Web | 27. července 2013 v 16:57 | Reagovat

Nemám slov. Chtěla bych ti toho tolik napsat a zároveň nejsem schopná slova. Vždy na tebe budu pohlížet, jako na vzor, jako na někoho, kdo se udržel na blogu opravdu dlouho. Kdo dokázal, že blog není jen obyčejná stránka, věc, ale že je to život, druhý svět, kde se dá poznat tolik skvělých lidí. Se skoro každým jsi měla osobnější vztah, rozuměla a stále si rozumíš, opravdu jsi vzor. Stálý blog, u kterého jsem vždy věděla- ano, ten tu bude, Lowi nikam neodchází. Ale čas se mění, proto už nebudu každý den obdivovat nově přibývající recolory a těšit se z tvých povzbuzujících komentářů. Ale také máš život, všichni máme a já se bojím, až jednou opravdu a skutečně procitnu.. uvědomím si, kolik jsem ztratila času a všeho, bojím se, že to neunesu. Snad se k tomu dostanu brzy. Hodně si mě toho naučila, i když si myslíš, že ne. Hodně tu z tebe zůstane, a tento blog bude navždy v mém srdci. Určitě ti někdy napíšu, od tak skvělého člověka mne konec blogu nerozdělí.

Přeji ti do života trpělivost, sílu, zdraví tobě a tvé rodině, ať se držíš a užíváš si života. Ještě stále věřím, že jsi tu, bude to bez tebe těžké, ale zvládnout se to musí. :)

Cloe

14 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 28. července 2013 v 18:14 | Reagovat

Uff, to jsem vůbec nečekala. Teď jsi mě ale fakt překvapila. Vždycky jsem tě brala jakousi jistotu v tom simsáckém a blogovém světě... No ale každý musí jít dál. Máme taky svoje životy a ne jenom blogy. Je mi to líto :/ Užívej si života, rodiny, kamarádů a všeho co máš ráda ;)

15 Darkness Darkness | Web | 11. srpna 2013 v 23:11 | Reagovat

Popravdě už jsem tenhle článek viděla asi před dvěma týdny, jenže pořád nevím, co na to mám říct.
Ty jsi jeden z posledních lidí, které jsem znala od začátku blogování, které jsem obdivovala a brala je jako takové blogerské autority. Vždycky jsi tady byla a nevzdala si to. Mrzí mě, že čím dál víc blogerů odchází a už brzo z The sims světa odejdu i já. Je pravda, že naše "dvojková" generace už je starší, už nejsme ty děti, které žraly simíky a většina čtenářů sims blogů jsou zase další děti, které jsou ale tak nadšené z trojky. I to je jeden z důvodů, proč tak ráda vzpomínám na ty "staré časy" :D. Taky procházím archivy, a je mi líto, že už je to pryč. Ale zase přijde něco nového.

Chci ti říct, že vždycky, když se řekne "sims blog", nebo když si vzpomenu na Colourfullsims, vybavíš se mi i ty. Jsi jedna z mála, která měla vždycky smysluplný komentář, někdy i nějakou tou konstruktivní kritikou. Pomohla jsi mi zlepšit se v grafice (pořád si pamatuju na tu vlnu ve Photoshopu :D) i v komixové tvorbě.

Teď mi zbývá jedině doufat, že třeba jednou znovu zveřejníš simku ke stažení, nebo zase napíšeš nějaký ten román - článek :). Ale i tak je mi jasné, že na blogy budeš chodit dál. Protože tak velká láska jako blog se opouští hodně špatně a nikdy ne úplně.

16 Šárí Šárí | 18. srpna 2013 v 16:53 | Reagovat

Těší mě, že můžu být mezi těmi lidmi, i když teda nevím, čím jsem si to zasloužila. Když jsem ještě patřila k Sims komunitě, tak jsem byla o pár let mladší a to se i podepsalo na mé tvorbě, kterou jsem naštěstí nedokončila, taktéž na komunikaci s lidmi.Každopádně je to moc milé, že sis vzpomněla ^^

17 Hanyuu Hanyuu | Web | 7. září 2013 v 22:30 | Reagovat

Vždycky mi přijde hrozně smutný, když čtu, jak některý bloger, kterého jsem kdysi znala, najednou končí. Nějaká ta část se najednou nadobro uzavírá a i když ty už si na mě beztak nevzpomínáš (byly ale časy, kdy jsme se docela dost bavily), je to pořád takové nostalgické.
Tak se měj fajn :)

18 Domuly (Nebhet) Domuly (Nebhet) | Web | 9. září 2013 v 20:23 | Reagovat

Měj se hezky Lowi :) a nesmutni hru si mužeš vždycky někde zahrát a blog nemažeš ze světa internetu.. vždycky tu pro tebe bude tvé malé internetové místečko.. je to smutné ukončit nějakou část života a plně tomu rozumím.. 4,5 roku je opravdu moc dlouhá doba, přeji ti ať se ti daří v životě :) Snad si vzpomeneš, od koho jsou tyhle řádky :)

19 Jane Jane | Web | 11. listopadu 2013 v 19:47 | Reagovat

Prosím Lowisku, pokud sem ještě někdy přijde, aby se podívala na komentáře ke svému prvnímu článku, docela jsem se tam rozepsala, tak bych byla ráda, kdyby můj článek nepřišel vniveč :D
Děkuji
(ale pokud sem Lowiska už nikdy nepřijde, tak jsem ztratila 20 minut života úplně jen tak :D)

20 Vendy Vendy | Web | 23. listopadu 2013 v 23:44 | Reagovat

Milá Lowi, přišla jsem tě pozdravit, snad se ti daří dobře v tom normálním lidském životě. :-)

21 Berry Berry | Web | 30. ledna 2014 v 8:49 | Reagovat

Děkuji za přání a také ti přeji krásný další nový rok, ať se ti daří!

22 Emm Emm | Web | 12. května 2014 v 16:44 | Reagovat

Chápu to, protože konec s blogpcáním přijde u každého.. Já nad tím také uvažovala - ostatně jsem nepřidala nic po dlouhou dobu témeř dvou let -, ale nakonec jsem nemohla opustit blog a psaní, protože i když už na to nemám tolik času jako dřív, je to mou součástí.. :) Vím, jak těžké to je a předchází tomu dlouhé přemýšlení, ale naše generace z blogu snad už dávno odešla.. Soudě podle toho, že už nemám nikoho známého. :(

Přeji vše nej v životě. ;)

23 Berry Berry | Web | 4. července 2014 v 20:10 | Reagovat

Doufám, že užíváš léta! ;)

24 Marry Marry | Web | 26. prosince 2014 v 22:57 | Reagovat

Á sakra, už to prišlo aj na teba? Ja som s blogom skončila už dávnejšie, veľmi dobre si to pravdepodobne pamätáš:))
Nemám slov na tvoj článok.. Priznávam, že mi vyšla slzička šťastia, no dobre bolo ich trochu viac. Tak ja dúfam, že sa ti darí a že sa raz za čas k svojmu blogovému dieťaťu vrátiš :)

Priznám sa, že aj napriek tomu, že môj "grafický" blog je už viac ako 2 roky neaktívny (a aktívny už ani nebude), stále mi blogovanie chýba a rozmýšľam, že sa k blogovaniu vrátim. Je tu ale pár háčikov, teda aký blog si založiť? Grafika ma baví stále (teda ak ma občas o niečo brat poprosí, aby som mu urobila na stránku, vrhnem sa do toho s radosťou) ale grafický blog by ma znova nebavil, nejaký kde by som len písala články tiež nie (ja vážne písať  slohy ani žiadne úvahy neviem) a niečo o móde (ktorá ma mimochodom vyšším vekom baví viac) tiež nie, pretože stále platí to, že nechcem aby mi o tom niekto vedel, vždy to bolo také moje malé tajomstvo.. Okrem toho by som nový blog vôbec nestíhala kvôli škole, keďže som už v piatom ročníku na osemročnom gymnáziu, čo znamená prváčka na strednej škole a je to teda sakra rozdiel oproti minulému roku, dávajú nám teda naozaj zabrať.

Čo už :) Škoda.. Kde sú tie časy, kedy sme si všetci navzájom vypisovali na blogy komentáre typu "mám na blogu bleskovku, príď a zapoj sa"? Celkom mi to chýba, také to detské blogovanie ale predsa len už mám o 48 dní (objavila som super appku na google playi :DD) 16 rokov, tak sa k takému niečomu detskému ani vracať predsa nebudem..

No dobre, ďakujem za prečítanie Anny a ak budeš mať čas tak mi občas aj napíš na Facebook, máš ma predsa a ak nie tak som tak ako Marka Kováčová :)
Maj sa krásne.

P.S.: Aby som nezabudla, tak krásne (ešte pár dní) sviatky a šťastný nový rok 2015 ti prajem, veľa zdravia, veľa úspechov a veľa šťastia do nového roku, veľa nápadov na nové novoty? Hm? :D Aneb nejaký ten ďalší blog by som od teba možno uvítala, keďže som stále rada čítala tvoje články a mala som ich oveľa radšej ako tie kde si sa nám chválila s tvojou úžasnou (simsovou) tvorbou :))

Marry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.