To, že sem občas zabloudíte nebo dokonce někdo čas od času napíše komentář i přesto,
že je tento blog včetně mé maličkosti neaktivní již takovou dobu,
pro mě doopravdy hodně znamená. Děkuji

Leden 2013



Návštěvnost (21.1. 2013 - 27.1. 2013)

29. ledna 2013 v 19:29 | Lowiska |  Návštěvnost

Návštěvnost za minulý týden (21.1. 2013 - 27.1. 2013) je:

Pondělí: 92
Úterý: 86
Středa: 83
Čtvrtek: 93
Pátek: 82
Sobota: 122
Neděle: 143

Celkem: 701






Návštěvnost (14.1. 2013 - 20.1. 2013)

26. ledna 2013 v 12:28 | Lowiska |  Návštěvnost

Návštěvnost za minulý týden (14.1. 2013 - 20.1. 2013) je:

Pondělí: 82
Úterý: 85
Středa: 84
Čtvrtek: 84
Pátek: 94
Sobota: 128
Neděle: 93

Celkem: 650


Monster High inspired sims

20. ledna 2013 v 17:29 | Lowiska |  Ostatní downloady

Přiznám se bez mučení, že pořádně nevím, co to Monster High bylo a je, nesleduju to a neznám to, ale tohle mi přišlo natolik geniální, vytvořit simky na základě postaviček hlavních hrdinek, že jsem se o to musela podělit.

Když to neznáte jako já, tak se aspoň pokochejte tím, jak velmi dobře napodobené ty siminky jsou, včetně detailů jako barva kůže, tetování a vlasových melírů, což autorka vytvářela povětšinou sama.

Dokonalost možná podle vás vypadá trochu jinak, takže si komentáře tohoto typu můžete odpustit, protože byste se zbytečně jen namáhali psaním a klikáním myši navíc, ale dle mého je to to nejlepší, co se dá ze hry vyšťavit, aby napodobení čehokoliv a kohokoliv bylo co nejvěrohodnější :)

poznámka - není to má tvorba (kéž by...) a stahujete kliknutím na obrázek


Návštěvnost (7.1. 2013 - 13.1. 2013)

20. ledna 2013 v 16:59 | Lowiska |  Návštěvnost

Návštěvnost za minulý týden (7.1. 2013 - 13.1. 2013) je:

Pondělí: 86
Úterý: 76
Středa: 76
Čtvrtek: 85
Pátek: 103
Sobota: 117
Neděle: 120

Celkem: 663



Today is 4th anniversary - let's celebrate?

13. ledna 2013 v 18:49 | Lowiska |  Proslovy autorky
Původně jsem se zmiňovat o tomto výročí vůbec nechtěla. Říkám si, proč něco takového vůbec slavit, co je na tom k oslavování. Nic výrazného to neovlivní, den to není nijak významný, akorát někdo před pár lety zdětinštěl, rozhodl se věnovat hře pro děti a dokonce o tom začít blogovat. Jenže... Pak jsem to změnila a řekla si, že o tom napíšu jen pár vět, jenže to bych nebyla já, aby těch 'pár vět' nebylo na několik odstavců a možná nějaké to překvapení k tomu (které navíc už bylo). Znáte mě :)

Představte si, že chcete založit blog, na tématu nesejde. Jak dlouho doufáte, že vám to vydrží? Určitě dlouho, říkáte si, jste plni elánu, nadšení, nápadů a euforie. Pak píšete články, vymýšlíte soutěže, čtete a píšete komentáře. Najednou se blíží první výročí - co si asi řeknete teď? Musí se to pořádně oslavit, první rok je první rok. Tak uspořádáte oslavu, zveřejníte spoustu článků včetně psaní komentářů a poděkování návštěvníkům. Pak se všechno vrací do starých kolejí a vy opět píšete články, věnujete se svému blogu, který je pravděpodobně i vaším koníčkem, pečujete o staronové návštěvníky a spřátelené bloggery, poznáváte nové lidi, čtete komentáře, odpovídáte na ně a vracíte je. Pak přijde druhé výročí, copak se vám bude honit hlavou? Nejspíš myšlenky typu 'pááni, já to vydržel tak dlouho, určitě se o tom zmíním a třeba i zveřejním pár bonusových článků'. Tak to uděláte a poté čas opět líně plyne dál, stejný scénář jako předtím, články, nové nápady, komentáře, vlastní tvorba, poznávání nových bloggerů.

A najednou hádejte co? Už jsou to tři roky od založení vašeho blogu! Neuvěřitelné, o tom se mi skoro nesnilo, oslavy letos ale nebudou, pojmu to jinak - a tak zhodnotíte celé ty tři roky, co jsou za vámi, vaši práci, zmíníte lidi, kteří vás ovlivnili a na které nezapomenete, ať už v pozitivním či negativním slova smyslu. Pak to jde stejně jako doposavad dlouhé měsíce až najednou si zděšeně uvědomíte, že jste opět otočili kalendář jako už třikrát předtím a OPĚT je zde ono osudné zakládající datum a s ním i čtvrté výročí od založení blogu. Takže, co si řeknete teď? Věděli byste to? Nebo jinak - víte to? Máte nějakou představu, co byste asi tak dělali, kdybyste se jednomu blogu naplno věnovali celé plné čtyři neskutečně dlouhé roky bez přerušení a nesmyslných pauz a přestávek, kdyby jste se věnovali jednomu jedinému tématu pořád dokola, znalo by vás a váš blog hodně lidí, co by se o totéž zajímali, měli byste těch pár pravidelných návštěvníků plus ty ostatní, co sem zabloudí méně často (ne denně), připadali byste si jako stálý inventář v hromadě jiných blogů se stejnou tématikou... víte to? Já to vím zatraceně dobře, protože právě mě se to dnes týká.

Už Lee Iacocca měl pravdu, když říkal, že úspěch je směsicí tvrdé práce a velkých snů. Se vší skromností mně vlastní a s naprosto klidným vědomím a svědomím můžu říct, že se mě týkalo a potkalo obojí, pěkně ruku v ruce. Na začátku velký sen o úspěšném blogu plném vlastní tvorby a spokojených pravidelně se vracejících návštěvníků, kteří by za každou návštěvou zanechali na duši hladící komentář. Následovaly měsíce a měsíce poctivé práce, strasti i pády, než se dostavil kýžený úspěch a sklízení sladkých plodů tvrdé práce, které stály tolik nervů, trpělivosti, vytrvalosti, okradly o tolik hodin spánku, zaznamenaly tolik slz. Víte, jiné lidové přísloví zase říká, že v nejlepším, když jsi na vrcholu, se má přestat a já dodávám, že je to proto, že už není jiné cesty, než té nazpět, směrem dolů. A ta je zatraceně krátká, strmá a bolestná...