To, že sem občas zabloudíte nebo dokonce někdo čas od času napíše komentář i přesto,
že je tento blog včetně mé maličkosti neaktivní již takovou dobu,
pro mě doopravdy hodně znamená. Děkuji

Dnes je leden, třináctého

13. ledna 2015 v 22:29 | Lowiska |  Proslovy autorky

Víte, třináctka byla pro tento blog osudovým číslem. Právě mi to došlo. Když před půldruhým rokem byl napsán poslední článek, kterým jsem se loučila s tímto blogem, psal se rok 2013. Třináctého dne byl také napsán. No ale proč o tom mluvím, dnes je tomu totiž právě šest let, kdy mé blogové dítě spatřilo světlo tohoto internetového světa. Hodně se od té doby změnilo. Mění se věci, mění se názory lidí a jejich priority. Mění se i lidé samotní. Změnila jsem se já.

Tedy ne v pravém slova smyslu, jsem stále ta samá holka, nadšená ze hry, toužící se o ní dovědět něco víc a podělit se o zážitky a pocity s ostatními naprosto stejně správně praštěnými lidmi. Ta holka, která se zhlédla ve světě blogů, která chtěla mít také svůj vlastní svět, své království simíků, místo, kde by se realizovala, kde by mohla být sama sebou. Nadšenou fanynkou a hráčkou hry sims. Jenže teď jsem starší, zkušenější, snad i moudřejší. Ono zkušenosti přicházející nejen s věkem si platí vysoké školné, ale naučí vás víc než cokoliv jiného.

Však víte, ono říká se tomu osobní život, to co mimo blog máme my všichni; taková dvě slůvka skloňovaná na všech blozích ve všech pádech. Ten můj velmi ovlivnil ten blogový můj malý svět, ať jsem se snažila o opak. Dělo se to tak dlouho, až jsem byla nakonec donucena si vybrat. Jedno nebo druhé... sami už víte, jak ta volba dopadla. A mezi námi, nebylo to vůbec nic jednoduchého. Jenže já nedokázala úplně odejít. Tolik jsem to tady měla ráda, psaní článků, tvorbu, komentování, komentáře, to všechno, co k vedení blogu patří, měla jsem ráda vás, vás všechny, co jsem tady za celou tu dobu poznala a potkala. Stále mi na tom všem záleží.

Když do něčeho dáte tolik sebe, tolik času, úsilí, když do něčeho dáte svou duši, a své srdce, nedokážete to. Vždy budete hledat něco, nějakou příležitost kde navázat na ztracený život. Jenže tady není na co navázat. Většina těch, kteří se mnou ty roky na blogu strávili vedením těch svých, jsou pryč. Neblogují, ztratili se ze světa. Vlastní tvorba už není co bývala, všechno co je teď je pro mě nové a neznámé. Staré koleje, které jsem opustila, již neexistují. Dávno je zavál čas. Spousta času.

Mám takové trochu nostalgické období. Když jsem viděla, že se blíží další blogové narozeniny, jehož loňské jsem se snažila statečně (leč neúspěšně) ignorovat, najednou to na mě padlo. Začala jsem vzpomínat na staré dobré časy, pročítat a opravovat(!) články - ale jen co se gramatiky a vzhledové úpravy týče; mazat nefunkční odkazy, přehrávat obrázky a tak dále. Bylo mi blogu líto, jen tak si tu visí jako připomínka kdysi dávno zašlé blogové slávy a všudypřítomného tehdejšího boomu s blogy o hře sims. Kde jen ty doby jsou...